Co já nebohá jenom budu psát do téhle recenze, když už půlka českých blogerek o tomhle krému psala a já si o něm myslím téměř totéž co ony? Výjimečně nejsem poslední jen kvůli vlastní pomalosti, ale zastoupení L´oréalu mi krém slíbilo poslat na vyzkoušení, jenže mi balíček nepřišel a já to vůbec neřešila, říkala jsem si, že si to prostě jen rozmysleli... No a pak mi přišel mail s dotazem, kdy mohou čekat recenzi a teprve se začalo řešit, že nemám co recenzovat :-) Na druhý pokus mi tedy balíček úspěšně dorazil, takže si můžete přečíst znova to, co už jste četli asi 10x :-)
Ne, pokusím se být stručná a jasná. Dle mého názoru Garnier celou tuhle záležitost vzal za špatný konec. Nechápu proč tento krém nazval BB krémem, když se většina jeho vlastností liší od těch asijských...
1. barva: asijské krémy jsou velmi světlé, až tak moc, že jsem dokonce už narazila na takový, který na mě byl až příliš světlý a to si kupuji vždy nejsvětlejší odstíny makeupů. Asijky touží po bílé aristokratické pleti a to jim spousta jejich BB krémů může nabídnout. Proč ale totéž nechce dopřát Garnier i nám, Evropankám? K čemu je, že nám nabízí dva odstíny, když je jeden tmavý a druhý ještě tmavší? Když se nad tím zamyslím, tak takových 80% žen, které znám, mají podobně světlou pleť jako já. Možná, že není úplně přehnané tvrdit, že 80% všech žen v České republice má velmi světlou pleť (je to můj velmi hrubý odhad, nesouhlasit určitě můžete). Proč se tedy Garnier této "skutečnosti" nedokázal přizpůsobit? Proč se nám snaží místo sněhurkovské pleti vnutit pleť osmahlou sluncem, případně hodně vysolárkovaný odstín?
2. krytí: víte, já jsem docela fanoušek tónovacích krémů. Bylo období, kdy jsem na sobě každý makeup vnímala jako masku, všechno mi zvýrazňovalo akné a já se cítila hrozně. Proto jsem dospěla k tomu, že nejlépe vypadám jen s pletí sjednocenou tónovacím krémem a lokálně použitým korektorem. Důležitá je v tomto případě ta sjednocená barva, proč jinak bych si na sebe něco zabarveného patlala? Jenže BB krém Garnier nedokáže ani to. Ve vrstvě, jaké tónovací krémy běžně používám, mi nezakryje vůbec nic, zůstanu flekatá jako před jeho použitím. OK, můžu ho zkusit navrstvit, pak je to o něco lepší, jenže to vede zpět k bodu číslo jedna - udělá mi to tmavší obličej, než kdybych se vrátila z dovolené a já chci přece zůstat Sněhurkou! Asijské krémy kryjí mnohem lépe, se sjednocením barvy nemají problém, spíš než jako tónovací krémy je vnímám jako lehce krycí makeupy.
3. SPF: 15 je prostě málo. Když už vykřikuju, že krém umí být i ochranou před sluncem, měl by mít ochranný faktor vyšší než spousta běžně dostupných krémů a makeupů. Asijské mají nejčastěji o 10 víc.
4. rozjasnění: v tomhle případě je to zase až příliš. BB krémy dělají velmi přirozený a pěkně vypadající glow efekt, jenže Garnier ve větší vrstvě, kdy se tedy snažím aspoň o to sjednocení pleti, vyloženě háže prasátka. Na T zónu je takový lesk příliš vysoký = pudr nutný.
5. výdrž: pamatujete jak jsem tu nedávno hýřila nadšením z toho, že mi BB krém od Skin79 vydrží na obličeji celý den a ještě matný? Tak Garnier nedrží vůbec. Kamsi se ztratí a večer vlastně nemám, co bych odlíčila. A to jsem ho testovala pouze ve dnech, kdy jsem byla doma, takže žádná námaha v práci, žádné šílené počasí.